V pátek 4.11. se konal florbalový turnaj čtyř nejlepších národních týmů (Česko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko) ve sportovní hale Vodova v Brně. Více informací a fotky naleznete v článku.
Dopoledne hráli junioři, odpoledne senioři. My jsme se jeli podívat na juniory, ovšem nebylo to jen tak, museli jsme jim vytvořit plakát, který měl naše juniory nejen povzbudit a motivovat, ale také zaujmout porotu, která odměnila nejlepší tři plakáty hodnotnými cenami. Náš plán byl jasný-vyhrát. Dali jsme hlavy dohromady a vymysleli jsme slogan: „Věříme v juniory“ obohacený malůvkami andělíčků všech barev pleti a ústřední motiv byla mušle s florbalovým míčkem jako perlou (odkaz na slavný obraz „Zrození Venuše“). Náš plakát neměl za úkol povzbudit jen naše juniory, ale i juniory ostatních zemí, protože je důležité, aby mladí sportovali a neváleli se u televize či počítače. Bohužel jsme utřeli, náš plakát nebyl moc nacionální (což se asi porotě nelíbilo), ale podle mého soudu byl opravdu nejoriginálnější.
Ale teď k věci. Rozdíl kvality mezi naším a finským týmem byl patrný již od prvních minut. Finové byli ve všem lepší, přesněji si přihrávali, efektivněji bránili a dávali i více gólů. Tím nechci říct, že by naši byli úplní looseři, hráli pěkně, ale jde vidět, že Finové mají florbal v krvi. V první třetině se ještě drželi, výsledek byl těsný, ale od poloviny druhé třetiny začali slábnout a propast ve skóre se začala dramaticky zvětšovat. Ve třetí třetině se již naši hráči pouze bezmocně snažili ubránit rozjetým Finům. Drtivá porážka našeho týmu ovšem nemohla Finy moc potěšit, jelikož na ně fanatičtí fanoušci dosti nevhodně bučeli a i jinými způsoby vyjadřovali svůj hněv nad naší prohrou. Jinak byla atmosféra v hale celkem fajn i díky buldočímu maskotovi, jehož taneční kreace byly opravdu nezapomenutelné.
Na závěr bych jen chtěla upozornit na to, že jsme mohli i dále sedět v hledišti a sledovat zápas mezi Švédy a Švýcary. Tento zápas se mi líbil víc, mohla jsem fandit svému oblíbenému švédskému národu a nemusela jsem poslouchat věčný hluk a řvaní ostatních lidí, jelikož byla hala téměř prázdná, tu a tam seděli fandící rodiče hráčů. Další plus bylo to, že vzduch v hale byl konečně dýchatelný a nebyly ani fronty na toalety.
Shrnutí bude asi takovéto: Největší přínos těchto zápasů bylo to, že jsme se mohli pokochat pohledem na „skutečný“ florbal a taky to, že jsme se mohli semknout dohromady a pořádně si zafandit.
Ivana Královcová, III.A
